Vy snad znáte Janu Dědečkovou, pane Čulíku?
Vážený pane Čulíku,
k tomuto dopisu mne vede Váš článek uveřejněný dne 30.12.2000 v MF Dnes (viz výše v tomto čísle BL).
Jsem víceméně náhodným čtenářem vašich Britských listů - jde o jakési povědomí o tom, že někde prostorově neurčitě daleko žije člověk, který je mi v něčem blízký a že je občas možné nahlédnout, jak věci vidí.
Právě proto považuji za nutné Vám napsat něco víc o citovaném článku. Nechci zpochybňovat Váš názor, který stojí na analýze skutečné práce zpravodajského týmu ČT. Ani já ho nikterak nevyvyšuji a jsem si vědom řady polovičatostí, kterých se denně dopouštěl proto, aby si udržel svoji pozici. Shoduji se s Vámi, že tento zpravodajský tým do nedávné doby žil stejnými polovičatostmi, jako žijí naše noviny, u kterých v posledních dnech chybí dostatečná snaha prosvětlit čtenářům všechny aspekty současného dění v ČT. A tady je podle mne třeba začít.
V ČT došlo ke krizi a jde teď o to, jak bude interpretován její rámec, do jakého kontextu bude všechno toto dění zasazeno. Myslím, že svým článkem jste nepřispěl k vytvoření takového kontextu, spíše jste se zařadil mezi okruh redaktorů typu p. Steigerwalda, kteří zjevně preferují jeden ideologický přístup (jde o peníze a politiku čtyřkoalice) a snaží se vzhledem k němu manipulovat čtenáře. Pokusím se Vám to ukázat blíže, protože stále věřím tomu, že to z Vaší strany je omyl nebo špatný odhad situace a nikoli vědomá manipulace.
Ještě jednou - souhlasím s Vámi, že to byla mimo jiné i ČT se svým zdánlivým „nestranným“ přístupem, která doposud de facto pomáhala udržovat zatuchlý status quo. Proč tedy došlo ke konfliktu? Situace v Čechách není ani zdaleka tak statická jak se to může zdát a předpokládám, že z větší dálky by to mělo být docela dobře vnímatelné. Možná byla ČT dlouhodobě předmětem nějakého vlivového mocenského seskupení, ale na tom nechci stavět. Nechme stranou, jestli zde jestli zde existují mocenské skupiny, které se snaží získat licenci ČT nebo jen ji vytunelovat. To jsou vnější vlivy. Ale významné je, že ani relativně neškodná a neprůrazná redakce už pro praktický výkon moci nebyla přijatelná. I ve své krotké podobě už se zpravodajství TV a programové záměry redakce dostaly do rozporu s praxí moci. ODS mohla zvolit jinou taktiku a postupovat pomaleji a obezřetnějí, ale z povahy její mocenské ambice byl konflikt tak či tak na spadnutí.
Do tohoto kontextu jste svým článkem zasáhl a podle mne velmi nešťastně. Na jedné straně oprávněně kritizujete dosavadní činnost redakce ČT, na druhé straně se nevyváženě přidáváte k apologetům ODS, když např. píšete: „Dědečková jednala na základě vnitřního přesvědčení, nikoli podle rady stranických sekretariátů“. Tento a podobné výroky Vás dostávají do jedné roviny se Steigerwaldem. Vy jste s ní mluvil a důvěřujete jí ? Jak se můžete vahou svojí osobnosti postavit za něco tak spekulativního, jako je důvod jednání Vám neznámé ženy? A proč např. píšete slovo sekretariát v množném čísle? Všichni přeci vědí, že jde o jeden sekretariát, ODS.
Všechny tyhle věci jsou mi nepochopitelné. Jaký k tomu máte důvod? Znáte se osobně s Hodačem a pramení Vaše důvěra odtud? Stejně jako v našich novinách ani u Vás nic o tom, že v prvních dnech byla na Kavčích horách celá plejáda politiků - nejen čtyřkoaličních a nezávislých, ale také ministr Kužvart a místopředsedkyně sněmovny Buzková - to se nehodí do politického schematu a tak se o tom pomlčí. Ruml je lepší novinářské sousto a symbol.
Domnívám se, že jste ve svém článku nepostřehl také další důležitou věc. Paradoxně odstartoval tento konflikt procesy, které mohou napomoci zvrátit nepříznivé trendy u nás - a jde o trendy spíše občanské než v úzkém slova smyslu politické. Američané si letos uvědomili, že může záležet na každém hlasu - a my teď máme příležitost uvědomit si a ukázat si navzájem, že ona Vámi kritizovaná „předposranost“ a polovičatost nemusí být řešením - nikoho nechrání a v případě arogantní moci nic nezaručuje. Podoba s normalizací není úplná, stokrát se můžete snažit držet hubu i krok a nemusí to být nic platné. V ČT převládla ochota postavit se za svoje věci - a ta pak vede k tomu, že lidé získávají hrdost, mají příležitost se osvědčit. Je to příležitost i pro lidi venku na prostranstvích před televizními studii ve velkých městech, pro novináře, aby přestali lavírovat atd.
Pane Čulíku, přeji Vám, aby Vaše příští vystoupení v našich novinách bylo šťastnější - prosím nepište tak rychle a lehkovážně a snažte se vždy nalézt širší kontexty dané věci.
Přeji Vám vše dobré v r. 2001.
Josef Štogr
Poznámka JČ: Britské listy podrobně od začátku března 2000, kdyby byla nynější Rada ČT jmenována, kriticky sledovaly činnost této Rady a často hovořily s jejími členy. Sám Jan Čulík hovořil mnohokrát s Janou Dědečkovou a vyžadoval od ní energicky v mnoha věcech podrobné vysvětlení. Úsudky vyjádřené v článku JČ v MFD jsou založeny na faktech. Jan Čulík není stoupencem ODS a Václava Klause často ostře kritizoval, jak pravidelní čtenáři BL vědí.